Kýč za pravdu. Bezcennost za hodnotu. Stereotyp, předsudek za věčnost, nadčasovost. Zombie, neživot za život.To je Dukův (a jemu věrných) katolický halloween, masky po celý rok, strašidla za svaté.

uživatel Richard77, komentář pod článkem kardinála Dominika Duky na webu Aktuálně.cz.

Kdyby jen pan Richard věděl, že katolický halloween opravdu existuje... Svatí chodí ve speciálním převleku během echt valašské oslavy začátku adventu, což je časově pouhých pár týdnů po Všech Svatých.


Pokusím se napsat něco k debatě o Halloweenu a vhodnosti či nevhodnosti tohto svátku v životě křesťana. Je to takové oběhané téma: jít či nejít na párty, a co teprv křesťanská výchova dětí? Pustit či nepustit na školní projektový den, který je celý v tomto duchu? 

Mám pocit, že v naší vesnici se to už trochu zvrhlo a rodiče rezignovali. Tématu Halloween je věnovaný opravdu celý jeden den. Projektové tvoření napříč několika předměty končí veselicí pomalovaných dětí připomínajících malé zombíky v tělocvičně. Je to škodlivé? Já proti tomu nic nemám, pokud by to bylo vyvážené stejně dobrým křesťanským programem: jít do lesa, nasbírat materiál, udělat věneček, vypravit se na hřbitov, zapálit svíčku, v tichu vzpomenout na živé a zemřelé lidi z obce, kde žijeme. 

Nevidím problém v dlabání dýní a zapalování světýlek na zahradě, ale v nevyváženosti informací, které se k dětem dostává. Kdysi se u nás ve vesnici dokonce stalo, že společné zapalování svíček v dýních ve školní předzahrádce, naplánované jako podvečerní doborovolné setkání školáků, se krylo s časem, ve kterém je třeba připravit a jít do kostela. Co teď? Jak se rozhodnout?

Jedna odvážná maminka vyřešila dilema tím, že se rozhodla podle sebe, školní projektový den dceři nedopřála. Kupodivu, nikdo z toho nemá trauma, že dceru oddělil od školních kamarádů. Ti to pochopili bez hloupých otázek, stejně jako učitelé. Ba dokonce vedení školy vyjádřilo respekt k náboženské praxi té konkrétní rodiny.

Masky, maškary, výsměch a smrt. Výsměch smrti? Možná to tak opravdu má být. Křesťanská kultura volně navazuje na kultury předchozí, a některé věci jsou přejaté z kultury pohanů (pardon, Keltů a dalších), tiše spolu souzní a už to nikomu nevadí. Typickým příkladem jsou Velikonoce. Pomlázka přítomná v zákristii kostela připravená k prastarému rituálu hned po skončení mše svaté...před několika staletími (možná ještě i ve 20. století) absolutně nepřípustná věc. Dnes už to nikoho nepřekvapí. 

Přítomnost Halloweenu je tak trochu zneklidňující jev současné doby. Ale! Záleží jen na nás, co tu budem mít. Podle mého názoru je podzimní maškarní rej hlavně lukrativní záležitostí, protože děti a mládež baví masky, převleky a vše kolem toho. Problém katolíků vidím v tom, že neumí slavit svoje svátky a nejsou hrdí sami na sebe. Inspirací, jak si s dětmi tvořivým způsobem připomenout Všech Svatých a Dušičky, je plno. Jen mít trochu snahy. Dokonce v naší arcidiecézi vznikl i katechetický podpůrný program ušitý přesně na tohle téma, který má dospělým (animátorům a katechetům) pomoci předat dětem právě ty vyvážené informace. 

Související text Halloween versus Dušičky najdete zde.