Mám ráda blogy, kde se krásně zrcadlí rukopis autora, kde se můžu dočíst o zálibách obvyklých i méně častých. Jedním z takových internetových blogů je i Letitia svetu. Pisatelka (a fotografka a kreslířka) tohoto blogu svým čtenářům nabídla soutěž, jejímž cílem je sbírání vděčných a radostných okamžiků prožitých během července a srpna. Já jsem si tuto výzvu přečetla na konci června a úplně mě to nadchlo. Bohužel hned první vkládání fotek jsem nestihla v termínu (i když fotky byly ve foťáku, dokonce i v deníku pojmenované přesně ty okamžiky, kterých se to týkalo.) Pak už jsem do toho neměla chuť, unavená horkem už jsem neměla náladu pokračovat v soutěži o pár dní později. 

Vděčné léto je krásný program. I když jsem zatím nevyjela ani za hranice našeho regionu, léto si užívám. Zkusila jsem to třeba takto: projít si svoje město jako turista

Pokud toužíte po osvěžení, posílám vám trochu ledu a sněhu v záznamu parního vlaku v Horní Lidči (prosinec 2016). Nahrávku doporučuju posunout na čas 2:00. K tomuto zimnímu videu se váže krásná vzpomínka: když se vlak rozjel, držela jsem v náručí našeho synka a manžel nahrával záznam na mobil. Po nástupišti byli rozesetí lidé, mladí i starší. Všichni přinesli nějaké to elektronické zařízení a pořizovali záznam. Strojvůdce při rozjezdu mával lidem na pozdrav a oni neměli čas mu zamávat zpět, protože drželi v rukou telefon a nahrávali... Bylo to vtipné: proč se soustředit na vytváření záznamu, když mám před sebou originál? Cítila jsem se jako výjimečná osoba: já NEMUSÍM nic nahrávat! Jsem v tomto směru hrozně líná, ráda se kochám a fotku/nahrávku ať udělá někdo jiný. Kvalitných obrazových a jiných záznamů je plný internet, tak proč pořizovat další? Ráda si užiju výjimečné okamžiky, živou atmosféru a kouzlo místa. A nejsem dobrý fotograf, naštěstí.