Domov jsou ruce, do kterých smíš plakat.
M. Válek

Problém celibátu odhalen! Takový název měl tento článek mít. Chci být ale trochu pokornější, trochu méně bulvární... Někdy je třeba s úctou sklonit hlavu. 


V roce 2016 jsem se s chutí začetla do knih Marka Orko Váchy s názvy Neumělcům života a Příběhy z jiného vesmíru. V Příbězích jsem narazila na velmi osobní text, který popisuje autorův vztah k celibátu. Nechci jeho slova opisovat, chci vás navnadit k přečtení textu v originále*. Vácha čtenáře uvádí do situace tvrdě pracujícího muže kněze, který už toho má dost a chce si taky někdy odpočinout. Náhle je v pracovním vztahu konfrontován se ženatým mužem, a v tom přichází úder. Problém celibátu totiž podle autora nestojí a nepadá na absenci sexu, ale na absenci výlučného vztahu. Toho jedinečného partnerského, kdy muž a žena jsou pro sebe navzájem jedinečnými lidmi, povzbuzují se, dodávají si síly.

Žena je ze své podstaty povolaná dávat život. Tvořit. Povzbuzovat a donekonečna podporovat na cestě k Dobru a Kráse. Moc se mi líbilo, když náš pan farář Karel v rozhovorech pro farní zpravodaj (vyšlo na pokračování v průběhu roku 2016) ocenil přítomnost ženského prvku na klobucké faře. Zmínil se o tom, jak ho vždy obohatila přítomnost farní hospodyně ve všech místech, kde jako kněz působil.

Najdou se i lidé, kteří s vědoucným úsměvem tvrdí, že o potřebnosti farní hospodyně ví své. Jsme lidé různých zkušeností. Troufám si tvrdit, že kněží toho ví mnoho o obyčejné lidské osamělosti a místo toho, aby jim jejich partnerka Církev byla oporou, zavírá jim mnohdy dveře před nosem. Kněz není výjimečná osoba s nadpřirozenými schopnostmi. Je obyčejnou lidskou bytostí z masa a kostí, která má taky obyčejné lidské potřeby. Proto zároveň s modlitbami za kněze (a zvláště novokněze) vyzývám k větší vnímavosti k potřebám kněží. Můžete-li přispět pomocí rázu praktického (přiložit ruku k dílu v záležitostech souvisejících s chodem fary a farnosti), a nebo něco úplně nepraktického - například vyjádření uznání, úcty, přátelství. Kněz je taky jenom člověk. 

*Marek Vácha: Příběhy z jiného vesmíru (Cesta Brno 2015), str. 56 - 60 (text s názvem ŽENSKÝ PRVEK).