Cesty životem se klikatí do různých směrů. Někdo má, po čem toužil, druhý se koupe v neznámém, třetí nadává a chce vrátit čas. 

V poslední době mě hodně dotýká téma křesťanství a výkon. Říkáme sice, že takhle to praktikovat nejde, že Pán Bůh si čárky nedělá, že je důležité znovu prožívat tady a teď, a přesto...děláme to všichni. Mám pocit, že katolíci jsou experti na to, jak by co mělo být, co dělat a nedělat, a hlavně co je hřích. Pokud se někdo odlišuje od zdravého jádra, nebo žije příliš svobodně, je zaručeně dřív nebo později konfrontován nějakým hlídačem, který mu (bez bližšího zájmu o osobní situaci) vysvětlí, co se dělá a nedělá... Zákon se staví nad přikázání lásky.

Dělám to taky: pozorovala jsem jednu mladou ženu a doslova mi zatrnulo, když jsem ji viděla přistupovat k Eucharistii... Její osobní životní situace byla nestandartní a já jsem jí dala nálepku nehodná. Později jsem se od ní dozvěděla bližší vysvětlení a zjistila jsem, jak jsem jí křivdila. Bylo mi stydno - okamžitě jsem ji odsoudila, neuměla jsem se na ni podívat tak nějak svobodně.


Praktikování náboženského života se během let mění: mladí studující chtějí měnit svět, s nadšením a elánem se modlí, zpívají, organizují, pomáhají, plánují... s krásným a velkým úmyslem. Nástup do vážného světa dospělých přinese první náraz: pokles výkonu v závislosti na na čase stráveném v práci (+ čas na odpočinek a příchystat se do práce). Druhým nárazem je pro mnohé založení rodiny, protože se ocitají v úplně jiné časové dimenzi. Mám před očima příběh jedné sympatické mladé maminky (24 let), kterou její přátelé zařadili mezi křesťany béčkové kategorie, protože už ve farnosti není vidět. Nestíhá. 

Kdysi jsem byla svědkem debaty mezi přáteli, která se točila kolem nabídky sňatku. Brát se měli dva lidé po třicítce. Potencionální ženich byl postavený před otázku, jestli si chce vzít věřící ženu, která má svůj životní styl a je zvyklá na určitý komfort. Na své mše ve všední den, čas pro modlitbu... Mužovi naskakovaly samé katastrofické scénáře, co kdy viděl: žena, jdoucí na adoraci s dítětem, které má zvýšenou teplotu, protože tam přece nesmí chybět, dlouhé vymodlování a neuklizená domácnost (tím se rozumí zanedbaná kuchyň a obývák, kam obvykle vodíme hosty). Chci vyjádřit nutnost snažit se v každé životní době revidovat svůj duchovní život a přizpůsobovat ho realitě

Jiné je to s miminem, jiné s předškoláky, školáky, jiné s dospívajícími a dospělými dětmi. Budu vždy vděčná za možnost zastavit se a přemýšlet, jak nakládám s časem, co se tam vejde, nevejde, co tam má být a nemá být, co zanedbávám a kde je mé povolání. Jestli je to být u dítěte, opečovat manžela, zkulturnit domácnost, věnovat síly Bohu a práci ve farnosti nebo sebevzdělávání. Konzultovat práci a povolání vůbec s Nejvyšším je totiž to nejlepší, co můžu udělat. 

Související článek o unaveném starém psovi najdete zde.