Do ruky se mi dostal reklamní leták jednoho velkého obchodu. Byl plný čokoládiček a jiných radostí, které mají obšťastnit drahé polovičky na svátek svatého Valentýna. Skoro jsem se lekla, kolik tam toho bylo.

Čím dál tím víc mě zajímá, jak se vlastně takové svátky a tradice tvoří, jak zanikají, kdo je podporuje. Připadá mi vtipné, jak obchodní řetězce objevují sezonní příležitosti: období masopustu, pravých českých zabijaček a všeho tradičního, co k tomu patří. Je to jen další způsob, jak nabídnout extra zboží.

Valentýn by nebyl tak propagovaný, kdyby se toho nechytla vynalézavost obchodníků. Bez toho se neděje nic... Jen tak naokraj: jak by se dalo do obchodní nabídky zařadit období předvelikonočního půstu? Namísto klobásek a čokolády v letáku jen prázdné stránky?

Obsah svátků tvoříme my sami. A dokonce malý nápad se může chytnout - viz oblíbenost používání adventního věnce a jeho šíření. Vzešlo to z malého nápadu jednoho člověka...

Jakému svátku byste dali svůj hlas? Co třeba podpora věhlasu Dne nemocných (11. února)? Nebo Den knihy (23. dubna)? Můj soukromý favorit je Den květů, který se váže ke svátku svatého Aloise, to jest ke 21. červnu. Je to zároveň začátek léta.