Křesťané a ekologové - dva tábory stojící každý na svém břehu. Zájem o životní prostředí ze strany křesťanů vzlétl jako kometa s vydáním papežovy zelené encykliky a pak zase klesl k nule. 

Co po nás chcete? Modlíme se, přispíváme na potřebné lidi na druhé straně světa, tak nás nechte na pokoji...mohlo by říct mnoho křesťanů. Ekologie vytváří ve společnosti redundantní (nadbytečná) témata a tím se rozmělňuje potřeba řešit skutečné problémy - to je jeden z argumentů pár měsíců staré diskuze pod článkem Vaška Plíhala o encyklice Laudato si´a následných přednáškách. A mě od té doby vrtá hlavou, co jsou ty skutečné problémy. 

Slovo ekologie už je dosti "oběhané". Ekologické může být vytápění domu, provoz auta, zemědělství, obaly na zboží, drogerie, oblečení, myšlení, domácnost...zkrátka všecko. A ekologie v křesťanství? Dejte pokoj, od toho dáváme ruce pryč, abychom se nenamočili do nějakého super-ethno-eko-novo-pohanství, vezoucí se na momentální módní vlně. 

Domnívám se, že (diplomaticky řečeno) rezervovaný přístup římskokatolických křesťanů ke všemu, co zavání ekologií, je v tom, že toto téma poznali tzv. z rychlíku. Nevědí o něm dohromady téměř nic, a tak se automaticky hází všechno do jednoho onálepkovaného pytle. Úplně stejně to platí naopak. Současní "ekologové" (laici, ne akademici) nevědí nic o církvi, a například kvůli jedné špatné osobní zkušenosti jsou k církvi naprosto nemilosrdní. 

Dívám-li se na ekologická hnutí z pozice křesťana, je zde velký problém týkající se filozofie a duchovního základu. Když to úplně zjednoduším, křesťanství je (pro eko hnutí) fuj a vyzdvihováno je pohanství, které ukrývá tu pravou moudrost. Poklady předků. Kořeny. Svobodu. Toto je nekonečně široká platforma pro další diskuzi. Já se ale ptám, jestli k ní vůbec někdy dojde, jestli jako řadoví křesťané máme vůbec nějaké solidní povědomí o základech naší víry. O tom, co je to křesťanství. Jestli dokážeme sebejistě argumentovat v lidsky srozumitelném jazyce, nebo budou dále dva nesmiřitelné tábory.