Boží milosrdenství. Krásné i těžké téma. V souvislosti s vyhlášením Svatého roku milosrdenství mě napadaly sarkastické poznámky typu: milosrdenství....je jen pro někoho. Jsou určité skupiny, které zůstávají navždy vyloučené. (Ne ze společenství, ale od stolu Páně). 

Jednou ze skupin lidí jsou rozvedení. Měla jsem nedávno možnost z blízka sledovat boj v období rozchodu manželů, boj o vlastní sebeúctu, o vztah s Bohem a o životní náplň. Touha řešit věc v Božím světle vyústila v upřímné vyznání a přijetí Božího milosrdenství při meditaci nad Písmem a ve svátosti smíření. Dostavila se obrovská úleva, pokoj, zklidnění, tíživé životní situaci navzdory.

Druhý příběh z mé blízkosti byl drsnější. Jiná situace, dvě děti. Jeho aktér se rozhodl vtělit zkušenost rozchodu a rozvodu manželství do knihy, kterou jsem četla během vánočních prázdnin. Jednalo se o zpověd člověka šlechetného, s milujícím srdcem, který byl chladnokrevně a systematicky využíván a ponižován. Bolest nad ztrátou dětí, které opatrovnický soud svěřil matce, jsem prožívala s ním. Chtělo se mi plakat nad tím, že Bůh jeho zoufalé modlitby nevyslyšel a na jeho narozeniny (tzn. na Štědrý večer) dovolil, aby výsadu být s dětmi měla bezcharakterní exmanželka. 

 

Buď milosrdný - nesuď ostatní lidi. Nikdy nevíš, jakou bitvu právě bojují. 


Víte, co Ondru nakoplo k sepsání knihy? Sebevražda jednoho tatínka, který neunesl verdikt soudu - svěření dětí do péče matky.