"Radostné Vánoce prožité v poklidu a upřímnosti přejí......" Bla bla bla, další přání hezkých svátků. Po druhém přečtení tohoto přání mi došlo, jak je to velká myšlenka. Napsala mi ji na pohlednici maminka tří dětí, z nichž nejmladší má jen pár týdnů...

Jaké asi má Vánoce maminka s úplně malinkým miminkem? Jak prožívá tuto dobu někdo, kdo je sám, bez rodiny a partnera? Jak zvládá toto období přeplněných kostelů katolík - introvert toužící po klidu?

Každý prožíváme Vánoce jinak. Máme jiné rodinné (i kulturní) návyky a také jiné potřeby. Mnozí jsou znechucení z toho, co se z těchto svátků stalo. Z nákupního šílenství, obtěžujících reklam a připomínek Vánoc. Já jsem měla předloni velké štěstí, že mě to minulo. Opravdu se dá mluvit o šťastných náhodách, že jsem cestou do práce a z práce nemusela míjet žádnou blikací reklamu, žádné upoutávky, na trase jsem měla možnost pořídit běžné nákupy v malých samoobsluhách, a ne v supermarketu se Santou Klausem.

Jsou lidé, kteří "naše Vánoce" neslaví. Nechtějí kupovat dárky, nevěří "na Ježíška" ani nechtějí slavit narození Ježíše Krista. Připomínající si zimní slunovrat, který byl v minulosti jedním z nejdůležitějších dnů a dával důvod k oslavě.

 

Chtějí být upřímní sami k sobě, a taky k Bohu - možná proto, že se z Vánoc stal paskvil.

Napasování dne Narození Pána Ježíše na období zimního slunovratu je vlastně snaha o překrytí kultury kulturou. Vracelo se slunce, světlo, což bylo oslavováno jako Návrat Slunce. Toto téma souhrnně zpracovává pořad České televize Naše tradice, konkrétně díly Štědrý den a Boží hod a svatý Štěpán. Díky tomuto pořadu jsem se dozvěděla, že termín slavení Narození Páně tak, jak ho máme nyní, ustanovil císař Julius kolem roku 350. Církev se tehdy snažila vytlačit pohanské rituály vážící se k Vánocům a nahradit slavením narození Ježíše Krista. Najdou se i lidé, kteří říkají, že ono napasování křesťanských svátků na důležité dny pohanů (na našem území se jedná hlavě o Kelty a jejich významné dny) mluví v neprospěch křesťanů, dokonce zpochybňuje autenticitu tohoto náboženství. Zkrátka že je křesťanství vymyšlené a vylhané. Je to skutečně tak? A navíc, máme mít z důkladné revize původu Vánoc a jiných svátků strach? Myslím, že vůbec ne...

Od věků neslýchaná milost tak přehojná, aby Bůh vzal na sebe podobu člověka....slova této adventní písně jsou pro mě poselstvím Vánoc. Bůh pohanů byl hrozný, silný a naháněl strach. Nedostupný, nevyzpytatelný, museli si ho udobřovat různými rituály. A najednou je tu Bůh s námi. Emanuel. Ježíš....Bůh člověk. Toto se slaví o Vánocích. Svoboda, spočinutí člověka u Boha - přítele, před kterým se nikdo nemusí třást. 

A jestli někdo přirovnává zobrazení narozeného Ježíška se svatozáří k oslavě syna Slunce, který se slaví o zimním slunovratu...ať přirovnává. Je to jenom obraz, kulturní pojetí. Na tom křesťanství nestojí.

Poznámka na konec: Když už jsem se pídila po těch historických zvycích vážících se k vánočnímu období, tak jsem našla synonymum pro nynější ateistické svátky. Jsou to Saturnálie - svátky jídla, veselí, opulentní spotřeby, dávání dárečků a zavřených úřadů.