Přiznám se, že už jsem tak nějak unavená z četnosti (stačí přehodit písmenko a máme z toho čtenost, o té to je taky) příspěvků na téma sexuality a manželství. Jakoby chtěla křesťanská komunita reagovat na to, že většinová společnost má téma sex na prvním místě. Tak ho budem mít taky? Souhlasím s tím, že je potřeba, aby k výchově osobnosti člověka nerozlučně patřila kvalitní etická a sexuální výchova. Jenže už mi toho přijde trochu moc. Snažím se uchlácholit tím, že je to odpověď na skutečné potřeby lidí, jejich otázky, tápání...

Za dosti kontroverzní téma z této oblasti považuji metodu STM PPR, tedy symptotermální metodu přirozeného plánování rodičovství. Tím ale nechci říct, že je to blbost a že to nefunguje.

Pokud čtenář dovolí, napíšu sem pár postřehů z mojí cesty k PPR. Brožurku se záznamovými tabulkami jsem si objednala z CENAPu jako nezadaná postarší slečna. Vlastně ani nevím, co mě k tomu vedlo. Nedařilo se mi proniknout do tajů a složitostí toho všeho, takže jsem tyto papíry odložila do šuplíku. Později jsem je zabalila a odeslala kamarádce, která se chtěla před svatbou s metodou seznámit. 

Čas plynul, a vzhledem k tomu, že řeším (řešíme) otázku plánování rodiny (tak trochu mě straší představa ztrhané katoličné ženy, která rodí děti za sebou po roce), tak jsem se k tématu PPR zase vrátila. 

Kamarádka mě upozornila, že na září tohoto roku je plánován Kurz PPR v našem bydlišti, a že bude rozšířený o další téma - Cyklická žena. Program byl stanoven na celý jeden den, sobotu. Začala jsem se těšit, i když pak moje nadšení trochu schladila cena za kurz. Objevila jsem další pozvánku - kurz PPR pořádaný v mé bývalé farnosti. Měl být veden lektory z Ligy pár páru a trvat několik sobotních večerů. V bývalé farnosti bydlí moji rodiče, takže bych měla postaráno o hlídání syna, ale znamenalo by to dojíždět 30 km. 

Rozhodla jsem se pro celodenní kurz. Dost k tomu přispěla moje touha konečně vidět jiný přístup k této metodě. Odklonit se od toho povinně katolického. Proč? Z podání tématu PPR v kurzu přípravy snoubenců pořádané děkanátním Centrem pro rodinu jsem byla zděšená. A to doslova. (Když musíte náročné téma vtěsnat do krátké večerní prezentace, může tím utrpět kvalita.)

Takže jsem jednu zářijovou sobotu vyrazila na kurz s názvem Přirozená antikoncepce lektorky Kateřiny Juřenčákové . V komorním složení jsme prožily (my ženy, naši muži se nedostavili) pěkný den s přátelskou atmosférou plnou důvěry. Je zajímavé vidět, jak se různí lidé k PPR dostávají. Není pro ně zásadní etické hledisko, ale úplně jiné. Můžou to být těžké zdravotní problémy vznikající vlivem uměle dodaných hormonů, a třeba taky módní vlna souladu s přírodou a odmítnutí chemie. Líbí se mi ten moment, kdy lidé spontánně vyhodnocují PPR jako tu nejlepší antikoncepci, pro ně osobně, pro zdraví těla i pro hluboký partnerský prožitek při milování. A to je super!

Vraťme se zpátky na zem. Takto uvědomělých párů je strašně málo. Mnoho je těch, kteří si pod pojmem PPR představí (nepřesnou, dávno překonanou) metodu kalendářového výpočtu, kterému se až doteď říká posměšně Vatikánská ruleta. Mnoho je těch, kteří se bojí, že tímto způsobem přijdou o svoji svobodu díky nutnosti abstinence v plodých dnech. Já se jim nedivím.

Víte proč? PPR je totiž strašně vysoko položená laťka. A mít ji povinnou.....znamená, že se hodně lidí šprajcne hned na začátku a řekne: tohle fakt není pro mě / pro nás. PPR vyžaduje od svých uživatelů preciznost, sebeovládání do krajnosti a taky důvěrnou partnerskou komunikaci. Kdo z nás je toho schopen? Ne každý na to má. A hlavně: PPR se nedá dělat jen tak trošku, na zkoušku. To pouze v případě, že těhotenství je vítané.

Co s lidmi, kteří jsou tzv. na cestě? Touto cestou myslím prožívání sexuality podle učení Katolické církve.

Ráda uznávám, že momentálně jsou k dispozici knihy, prezentace i doprovázení v pastorační činnosti co se týká sexuality a plodnosti v kontextu Katolické církve na velice vysoké úrovni. Ale pořád mi tam chybí hluboká, obyčejná lidskost. Je to neobratností použitého jazyka?

S tématem sexuality je spojené téma hříchu. Naše žádostivost nás bude vždycky pronásledovat... Patří to k nám, lidem. Nazývejme věci pravými jmény, ale nedémonizujme je zbytečně. 


 

Téma si dovolím uzavřít malou úvahou o důvěře a lásce.

PPR je skutečně vysokou laťkou, a ty, kteří jsou na cestě, vyzývám k modlitbě. Za rodinu, za kvalitní a hluboký manželský život, ke kterému patří prožívání milování stejně jako modlitba partnerů. Dát Bohu důvěru, že pro nás chce to nejlepší. Dát důvěru sobě, že na tu vysoce položenou laťku se třeba jednou dostanu, protože je to to nejlepší pro nás osobně, pro zdraví těla i partnerský prožitek. 

"Kde leží hranice mezi přijetím vlastní slabosti a přílišnou shovívavostí vůči hříchu? Své slabosti musíme umět přijmout, ale hřích musíme odmítnout, to je jasné. Někdy je těžké správně odlišit jeden postoj od druhého. V duchovním životě je třeba najít v tomto smyslu rovnováhu, která bývá velmi subtilní."

Úryvkem z knihy Cesta důvěry a lásky - Inspirace Terezie z Lisieux pro 21.století (autor Jacqus Philippe) se dotýkám diskutovaného tématu benevolence v otázce antikoncepce. Co s lidmi, pro které je laťka příliš vysoko? Laťku snížit nemůžem, ale můžem jinak a lépe podat PPR.

Symptotermální metoda přirozeného plánování rodičovství má základ v sebepoznání ženy a dobré osobnostní a sexuální výchově (kterou si státní školství plete se sexuálním tréninkem). Je zajímavé zamyslet se nad tím, že skupina lidí, která si sama objevila PPR jako podklad pro svůj život, se kryje se skupinou lidí, kteří nedávají své děti od útlého věku státním školám. Teď bych se ještě mohla rozvášnit a napsat sem neco z knihy Globální sexuální revoluce, ale už by toho bylo moc. Třeba někdy příště!

Pozn.: Kateřina Juřenčáková je absolventkou akreditovaného kurzu v CENAPu.