Bylo nebylo, jednou se jedna cérka z Klobouk, zaměstnaná povinnostmi vyplývajícími z její početné rodiny, dozvěděla o farní pouti na Slovensko. Protože pro ni nebylo možné vypravit se s ostatními společným autobusem, vypracovala plán poutě soukromé.

Její nápad se setkal s přijetím u otce Janka, který nabídl možnost ubytování u své rodiny na východě Slovenska. Termín pouti se naplánoval podle termínu osobního volna otce Janka (v tomto čase jezdí ke své rodině).

 

A tak jsme 8. července 2015 vyjeli. Skupinka tvořená osmi dospělými, dvěma miminy, dvěma školačkami a dvěma malými zbojníky. Vyrazili jsme brzy ráno vlakem z Horní Lidče a s přestupem v Púchově jsme cestovali směr Spiš. Prvním cílem byla Levoča – kostel s největším oltářem na světě. Po vybavení vstupného do chrámu svatého Jakuba jsme chvíli čekali na paní průvodkyni...a najednou někdo z nás uviděl známou postavu. Je to náš otec Karel, nebo jeho dvojník? Byl to opravdu náš pan farář, otec Karel. Byl očividně překvapený, že nás (zase) vidí – tak jsme si z něho dělali legraci, že jsme chtěli vypátrat místo jeho utajené dovolené. (Odpočíval se svou sestrou a jejím manželem v nedalekých termálních koupelích a udělal si malý výlet do Levoče).V Levoči ještě někteří z nás navštívili známé poutní místo Mariánská hora.

 

Potom následoval pro mě největší zážitek – Spišská kapitula. Vystoupili jsme na autobusové zastávce hned u hradby „církevního městečka“. Kapitulu totiž tvoří uzavřený areál s katedrálou sv. Martina, biskupstvím, kanovnickými domy a školou. Jedinou moderní budovou v areálu je současný kněžský seminář.

„Kdě ste sa tu, ludkovia, nabrali?“ takto se nás ujal neznámý průvodce hned u katedrály, podle tmavé košile pravděpodobně kněz. Povídal o katedrále, že tam teď mají nějaké stavební práce, a hned se zajímal o nás a o naše děti. S velkým překvapením jsme zjistili, že je to místní pan biskup, Mons. Štefan Sečka. Kromě volného vstupu do katedrály s odborným výkladem jsme dostali také požehnání a odcházeli s pocitem velké vděčnosti za tak srdečné přijetí.

Výstup na Spišký hrad v odpoledním pálícím slunci byl pouze pro otrlé – a tak jsme byli rychle zpátky. Šťastně jsme se přesunuli do Košic, vyhnuli se bouřce a setkali se přesně podle harmonogramu s otcem Jankem v jeho Košických Olšanech. Po mši svaté nás ubytoval u své rodiny, která nás přijala jako svoje nejbližší přátele.

 

Ráno nás čekaly Košice. Otec Janko nám poutavě vyprávěl, jak se město od dob jeho dětství proměnilo, kam chodíval na zmrzlinu...a společně jsme navštívili Dóm svaté Alžběty – největší kostel na Slovensku. Potom někteří z nás brouzdali po Košicích a někteří se přesunuli ještě jižněji do Jasova, kde je známá krápníková jeskyně a Premonstrátský klášter. V pořádku jsme v nočních hodinách docestovali zpět a plni zážitků se rozloučili na nádraží v Horní Lidči.

Děkuji za to, že jsem se mohla účastnit, a také děkuji Míši Šebákové a otci Jankovi za přípravu a starosti, které s námi měli.

Psáno pro Zpravodaj farnosti.