Duben je šťavnatý jarní měsíc, má v něm své místo Den Země, a tak přicházím s mým srdečním tématem, a to jest křesťanství a příroda, potažmo křesťanství a ekologie (v širším slova smyslu). Zajímá to vůbec někoho? Chtěné téma pro mládež je sexualita. Tělo je svaté. Tělesnost má posvátný charakter, touhy mají svůj hluboký důvod.

Má posvátný charakter i příroda? Tady se dostáváme na tenký led. Hodnota a posvátnost přírody sama o sobě nemá základ ve víře křesťanů, ale ve víře pohanů. U křesťanů má příroda hodnotu díky Tvůrci, tím že odkazuje na něj.

Když se lidé v našem prostoru učili znát Krista, museli odhlédnout od přírody a dívat se na Krista, na kříž, kostel. Místa vybraná k náboženským obřadům pohanů byla překrytá křesťanskými stavbami, na místech dřívějšího pohanského uctívání byl vztyčen kříž. Symbol Krista, symbol svobody - svobody žít beze strachu z hříšnosti, z lidské malosti a smrtelnosti.

Potřebujeme ke svému duchovnímu i duševnímu zdraví přírodu? Na tuto otázku se snaží odpovědět vědní obor ekopsychologie.

Já si stále kladu otázku, jestli je příroda pro křesťany důležitá. Poslední papežové se k tomuto celospolečenskému tématu vyjadřují, ale stěžejní pole působnosti Církve je někde jinde a tak se síly soustředí na jiné problémy. Mě k tomu napadá jedna tak trochu hloupoučká otázka: jestliže je Česká biskupská konference zřizovatelem Charity, což je profesionální neziskovka pečující o všechny potřebné, proč neexistuje podobný typ neziskovky zaměřený na životní prostředí? Je ŽP moc kontroverzní téma pro Církev? Jestliže Charita vymyslí nějaký projekt, do kterého jsou plošně pozváni všichni katoličtí křesťané (potažmo i další lidé) - například Postní almužna, Tříkrálová sbírka, a lidé se po vlastní úvaze více či méně zapojí, mohlo by něco takového fungovat i v oblasti péče o životní prostředí. Tak teď jsem se až moc zasnila, zpátky na zem...

Myslím si, že naše víra a z ní vycházející život (životní styl) by se neměla točit jen okolo toho, co je zakázáno / povoleno, ale hlavně podle toho, co mohu udělat. Pro druhé lidi, pro jejich životní prostředí, pro přírodu okolo. Jednou se budem zpovídat a zodpovídat z toho, co jsem mohl udělat, a neudělal jsem...

Někdo se ohání argumentem, že toho o životním prostředí moc neví, tudíž netuší, co konkrétního dělat. Já na absenci informací tohoto druhu nevěřím. Potíž spatřuju v tom, že jedna věc jsou informace, druhá věc je skutečné žití. V kostele slýcháme výzvu k opravdovému zájmu o druhé lidi, jejich životy a bolesti, výzvu k doplnění lásky, která mnohde chybí. Tak, jak to dělal Pán Ježíš. Takže informaci máme. Dokonce i víme o lidech, kteří v našem sousedství žijí osaměle, mají nějaký problém nebo trápení. Ale cosi jako ostýchavost nebo dokonce lenost nám brání udělat první krok. A takhle je to podle mého názoru i s péčí o životní prostředí.

Pár slov k závěru: sem tam tu napíšu pár slov o tom, co mě k tomuto tématu napadne. Prosím o shovívavost, nejsem odborník, jen mi to leží na srdci. Také zdvořile žádám čtenáře o to, aby si nebral osobně ty pasáže, kde píšu v první osobě množného čísla, čili my... Vztahuju to jako sebezpyt na sebe a své nejbližší okolí.