Velmi ráda čtu. Čtu skoro všecko. Onehdy jsem (při kojení) přelouskala úplně brakovou literaturu, románek vycházející na pokračování v časopisu Omladina (roč. 1936). Seskládali a sešili ho pravděpodobně moji praprarodiče, dala mi ho moje babička (v únoru jí bude 84 let). Posláním autorů bylo povzbuzení mladých čtenářů ke křesťanskému životu a spolkové činnosti, protože časopis Omladina byl někdejším formačním periodikem mladých adeptů politické strany, která se dneska jmenuje KDU - ČSL.

Ve stejné době se ke mě díky výběru z blogů na Signálech dostal článek Bůh nebo sex autora Dagov. Vyjadřuje v něm akutní lítost nad tím, že zase další pár....to nevydržel. I já jsem byla kdysi rozčarovaná. Ale život je mnohem složitější a naučil mě nerozdělovat věřící lid na tábor těch, co to vydrželi, a těch druhých. Za zmíněným článkem se rozvinula bohatá podnětná diskuze - díky za to!

Bylo zajímavé tyto dvě četby postavit proti sobě....Románek z roku 1936, kde je naprosto samozřejmé, že mladí lidé před svatbou spolu nebydlí, nespí... A dnešní dobu, kdy se málem považuje za nebezpečné spolu před uzavřením manželství nebydlet a nezkusit si to.

Byli lidé v roce 1936 lepší? Měli více křesťanských ctností? Ano, samozřejmě. Ctnost je sklon k dobrému, a oni byli takto vychovávaní. Nebyli jiní, než my, ale formovalo je něco jiného. Myslím si, že období chození prožívali úplně stejně jako my, akorát měli jinde nastavené hranice. Ne proto, že by sexuální sbližování nezajímalo, ale proto, že to tehdy nebylo myslitelné. V případě překročení hranic by je totiž potkalo odsouzení a opovržení ze strany rodiny a křesťanské obce. Čili jejich motivace byla daná i z venku.

Dneska se situace obrátila. Motivace ke křesťanskému způsobu žití musí být vnitřní. V soukromém životě je dovoleno absolutně všecko, a lidé spolu bydlí bez svatby, protože to myslitelné je. Můžou se spolehnout na to, že už tu cestičku někdo vyšlapal před nima a zas tak nic hrozného se nestalo. Nikdo nepřišel, aby soudil a káral, možná nějaká stará babička někde v tichu lomila rukama, ale už neměla tu sílu rozhodnutí mladých změnit.

Někdy mě až dráždí, jak se v křesťanské formaci mladých pořád probírá téma sex. Jako by to bylo přikázání vyvýšené nad všecky ostatní. Já bych k neoblíbenému šťourání do soukromí mladých katolíků přidala otázku "a modlíte se spolu?". Podle mé kamárádky je modlitba v páru velmi, velmi intimní věc. Chtít otevřít před druhým člověkem, kterého teprv poznávám, i soukromí své duše. Pustit ho do prostoru, ve kterém já mluvím s Bohem...Troufám si říct, že se v dnešní době jedná o záležitost takřka exotickou.

A možná bych důraz na modlitbu (osobní, rodinnou, s přáteli, v páru) vyzvedla nad všechny ostatní. Protože když bude duše na cestě správné, tak se svědomí ohledně sexu či nesexu ozve samo. Rodina či farnost to může chtít ošéfovat zvenku, ale motivace musí být vnitřní.

K závěru: naši předkové neměli předmanželskou čistotu vybojovanou, ale předurčenou. Jestli se o něco ochudili, na to se jich musíte zeptat...