Za několik dnů se bude v mé rodné obci světit nový kostel. Je to velká událost. Vzbuzuje různé emoce, pozitivní i negativní (troufám si říct, že nejen u mě).

 

Farnost, které bude kostel sloužit, je tvořena třemi obcemi. V jedné z těchto obcí je farní kostel z 18. století (je to kulturní památka), a také fara, která prošla důkladnou přestavbou v devadesátých letech 20. století. Obce, které tvoří farnost, čítají dohromady necelé 2000 obyvatel, z toho je část praktikujících věřících. Tito obyvatelé – farníci budou pečovat o 3 církevní stavby: původní farní kostel, nový kostel (fotodokumentace zde) a faru. Pro lidi neznalé poměrů na religiózní Moravě mohou tato čísla být hodně překvapující.

 

Je to vůbec potřebné v dnešní době stavět kostel? V úvahu je jistě třeba vzít obsazenost – účast na bohoslužbách, zda je stávající kostel přeplněný, jestli je možné popojet autem do jiného kostela, zda je v silách duchovního správce přidat další nedělní mši svatou, aby se věřící v kostele takzvaně vystřídali....

 

V kontrastu k tého velké události mě napadá jiný obrázek. Posuneme-li se přes kopec kousek dál, dostaneme se na Vizovicko směrem ke Vsetínu, kde je situace odlišná. V některých zdejších obcích jsou kostely katolického i evangelického vyznání. Když jsem byla účastná poutní mše svaté ke cti svatého Jiří v Pozděchově, kam pravidelně jezdívá rodina mého muže, byla jsem překvapená místními poměry. Při poutní mši svaté kněz komentoval nezvyklý obrázek: v kostele jsou obsazené všechny lavice! Tuto mši totiž pravidelně navštěvují poutníci z okolí i skauti ze Zlína. V obyčejné neděle zde do katolického kostela chodívá max. 50 osob. (Je pravděpodobné, že počet věřících zde byl výrazně změněn díky komunistickému vlivu v sousední partyzánské obci Prlov.)

 

Ráda čtu. Velmi mě potěšila kniha Aleny Ježkové Tichá srdce, pojednávající o klášterech na území České republiky a srdcích, která pro ně bijí. Kolik nádherných klášterních staveb a kostelů velké umělecké hodnoty je na území našeho státu zanedbaných, protože je nikdo nepotřebuje... Vzpomínám si hlavně na opuštěné kláštery na západě Čech.

 

Ten ostrý kontrast mezi západem a východem ČR mě nepřestává udivovat. Jsme opravdu tak jiní? Svou roli zde hraje i historie a vysídlení Sudet. Velmi si vážím lidí, kteří se snaží v této záležitosti něco dělat. V oblasti Sudet je to např. Hnutí Brontosaurus Jeseníky, které tímto zdravím.

 

S jakým zápalem kdysi stavěli kostel v Pozděchově? Jak to dopadne se zmiňovaným novým kostelem? Za jak dlouho se podaří farníkům vyrovnat dluh, který během stavby vznikl? Co sousední farnost s novým prostorným kostelem z roku 1997? Nesníží se díky novému kostelu účast lidí na mších u nich?

 

Přeju všem kostelům a dalším církevním stavbám, aby byly živé. Aby byli naplněné modlitbou a lidmi, kteří nejsou vlažní.