Už jste se někdy modlili růženec na stromě? Já ano, a to díky mým dávným přátelům a známým, kteří se scházeli na mládežnické májové pobožnosti.

Po přestěhování zjišťuju místní možnosti a zvyklosti a těším se na prožití společné modlitby v přírodě na konci vesnice.

Vztah k Panně Marii prožívá každý jinak, byli i svatí, kteří ji úplně adorovali a svěřovali jí každý svůj krok - např.  svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu nebo svatý Maxmilián Maria Kolbe. Můžeme se od nich mnohému naučit a mnohé lépe pochopit a prožít.

Někdo s oblibou a pravidelně navštěvuje mariánská poutní místa, jiný zas nemá rád tu přílišnou úctu k Matce Boží, přehnané klanění, zdobení soch, přeplácané svatyně...

Kdysi jsem přemýšlela nad tím, že znázornění P. Marie na svatém Hostýně se svými atributy podobá vlastnostem, které své bohyni připisovali Keltové (kteří na Hostýně měli své sídlo v dobách předkřesťanských). Panna Maria Vranovská mi zase připomínala "elfský" obrázek jemné víly mezi stromy....Tak jsem se nad tím pousmála a řekla jsem si: "není to jedno"?

Kdysi koloval takový vtip: "Panno Maria Hostýnská, přimluv se za nás u Panny Marie Fatimské, aby sa za nás přimluvila u Panny Marie Lurské...."

Cílem mých písmenek není dělat si srandu z mariánské úcty, ale zamyslet se nad tím, co pro mě Maria znamená. Není podstatné, jak je vyobrazená, jakou historii má to či ono poutní místo či modlitební setkání....podstatné je to, že Maria bere do rukou naše srdce, aby nás nasměřovala k Ježíši. A umí to dobře...

P.S.: A jak to máte vy?