Dovoluji si zveřejnit několik let starý článek, který shrnuje postřehy jedné účastnice Dnů lidí dobré vůle na Velehradě. Stojí za přečtení....

 

Člověkem dobré vůle být

 

Velehrad.

Vracím se na místo, které mám ráda, které je pro mě symbolem duchovním hodnot. Kde se tak živě napojuje současnost na minulost a ve vzduchuje cítit vanutí nepřetržitého, obrovského proudu, který formoval tvář českých dějin. Křesťanství. Odkaz slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Stovky lidí sem 4. července přijíždí na celonárodní pouť, Dny lidi dobré vůle. Všude rostou desítky stánků, od ručního přepisování Bible přes konferenci na téma „Etika a fotbal" po výstavu obrazů vězňů z celého světa. Ekologické aktivity v archeoskanzenu, ochutnávka biopotravin, brontosauri Ekostan. Každý kout tu má trochu jiný duchovní odstín a dohromady to tvoři podivuhodný koktejl. Lidé se setkávají, modlí se, hraji hry, kupují si dárky i párky.

Jenže já vím něco navíc než všichni ti poutníci vystupující o překot z autobusů, kteří si s nadšením vybírají růžence a svaté obrázky. Celé Dny lidí dobré vůle dělá církvi na klíč agentura PETARDA Production. V každé tak velké veřejné akci se točí mnoho peněz a pořadatel musí na tom všem náležitě vydělat. Kdo a z čeho zaplatí náklady na festival a koncert, až lidé odejdou?

Večer se rozsvěcuji světla na pódiu, zní píseň Hradišťanu a tisíce lidí zapínají doma televizory. Velká slavnost—struny v srdci se rozehrají zároveň s písni a posilám dárcovskou SMS na konto Velehrad. Tři občanská sdružení věnující se nemocným lidem tak získávají každé 500.000 Kč na své projekty. Je to pro ně málo nebo hodně? Nejspíše na tom nesejde tolik, jak na pocitu sounáležitosti s potřebnými - DMSkou vyjadřuji svou solidaritu, podporu. Radost ze společného sdílení hodnot, společného mezi tolika lidmi vedle mě i stovky kilometrů odsud...

Duchovně naladěna objevuji další funkci své V.I.P. vstupenky. Opravňuje ke vstupu na raut pro zvané osoby. Totéž oprávnění má snad pět set dalších lidí, kteří se po skončení koncertu kvapně tlačí za brány Stojanová gymnázia. Ale... raut?

Dny lidi dobré vůle jsou totiž především grandiózní přehlídkou V.I.P. osob. Chodbou prochází Livie Klausová. Zahlédnu ji jen zpovzdálí — někdo jí předává květinu a kolem ní zvučí houf fotografu, bodyguardů, pořadatelů a čumilů. Míří na ni kamera - nesmí udělat chybu. Jak ona prožívá Velehrad? Po schodech schází Mirek Topolánek, za ním hejtman Zlínského kraje. Medově formální slova o porozumění a spolupráci.

 

Přede mnou stojí obří plastový stan. Obcházím ho—za ním se válí jednorázové podnosy se zbytky jídla, PET lahve, krabice. Před ním svítí ostrá světla a zástupy povolaných si nabírají na tácy kusy masa, sýru, vodu zavřenou v kelímcích s hliníkovým víčkem.

Panoptikon lidi - jako z obrazů Hieronyma Bosche. Tady a teď se nad plastovými tácky uzavírají důležité politické dohody. Stan je tak přeplněn,, že nelze než se pomalu sunout s davem od stolu ke stolu a chvatně napichovat párty vidličkami nekonečné občerstvení, které tak hříšně dráždí všechny smysly.

Rána a zajiskření. Moje svědomí se okamžitě překvapeně ptá - není v tom rozpor? Ta hrstka biopotravin k zakoupení odpoledne a tyhle obrovské mísy zaoceánského ovoce a luxusních dortů zdarma? Hřejivá slova o duchovních hodnotách, skromnosti a ochotě rozdělit se s chudými podle evangelia a hlučící, téměř naturalistický výjev nad jídlem přetékajícím ze stolů?

Já vím. Snad mě ozvěny, křesťanství v mém životě zasahují příliš doslovně. Hledám v davu spřízněného člověka, který snad má také problém s uchopením plastové vidličky a bezstarostným vrhnutím se do víru rautu. Nevím, třeba už své pochyby potlačil a nabral si, třeba už zklamaně odešel.

Jaký je rozpočet Dnů lidí dobré vůle? Mám tušení, že mnohem vyšší, než kolik přijde na konto Velehrad. Bláznivý nápad - což místo takovéto akce předat peníze vynaložené na její pořádání oněm občanským sdružením, na které se v DMSkách skládáme, rovnou? Nelze — Velehrad má význam jako show, přehlídka, slovy pořadatelů: „Kulturně-společenská událost, jež překračuje středoevropský prostor." Být viděn, projevit se v dobrém světle - ač většina těch V.I.P. osob už po rautu na půlnoční mši v kostele nepřijde.

Posláni vysílané televizí do tisíců domácností ještě proznívá náměstím. Postavit most mezi všemi lidmi dobré vůle. Stavíme ho znovu a znovu..., jen matně nahlížím v jeho pozadí na vratké nitě propojených globálních souvislostí, které opět kameny ubírají.

Je půlnoc, jdu, vytahuji si kartičku v chrámu. Stojí na ní: Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh je v něm.

Dobrá.

VF